Urologie vznikla a soustavně se rozvíjela jako operační disciplína v rámci všeobecné chirurgie. A není bez zajímavosti, že nejdéle známou operací na světě je operace urologická. Byla to cirkumcize, prováděná ještě pazourkovým nožem ve starém Egyptě. Její indikace však nebyly jen zdravotní, nýbrž zpočátku nábožensko-kultovní a společenské. Cirkumcize byly původně vyhrazeny jen šlechticům. Přístup na královský faraonův dvůr byl povolen jen obřezaným. Lékařská péče se ve starověku soustředila z praktických důvodů na neduhy močových orgánů. Z nich se nejčastěji vyskytovaly močové kameny. O tom, že jimi lidstvo trpělo od pradávna, svědčí nálezy močových kamenů v mumiích až 9 000 let starých. Není tedy divu, že operační vynětí močových kamenů bylo už v nejstarších dobách vedle operace katarakty, cirkumcize a amputace končetin jedinou známou operační léčbou civilizace označované jako civilizace nilská (u jiných kultur vývoj i v medicíně probíhal jinak, jak svědčí např. nálezy preparací lebky u Aztéků). Platilo to až do medicíny středověké včetně. Operace pro močové kameny však ve středověku neprováděli lékaři, ale lazebníci, myškáři, pohodní, ovčáci, a dokonce kati a jejich pomocníci. Často tyto operace prováděli jako zajímavou atrakci potulní šarlatáni na poutích a jarmarcích.

Zdroj: http://www.czechurol.cz/dwnld/98_1_34_35.pdf

Kučera J., Záťura F. Urologie jako samostatný vědní obor – příspěvek severní Moravy k jejímu rozvoji v Českých zemích. Česká urologie 1998; 1: 34-35.