nové

Čurokap je diskrétní pomůcka tvarovaná podle ženského těla, která ženám umožňuje močit vestoje. Není úplně jasné, kdo čurokap jako první vymyslel. Podle jedněch se nápad zrodil v hlavě žen sloužících v armádě, které měly problém odskočit si na malou, když byly v plné polní, podle jiných je autorkou nizozemská designérka Moon Zijp, která ho vymyslela díky prožitým prekérním situacím na svých cestách. Nyní se těší oblibě především u vyznavaček outdoorových sportů.

Zdroj: http://www.novinky.cz/zena/styl/206660-curokap-pomucka-jez-zene-zprijemni-cestovani-ale-i-letni-festival.html

Slavný herec Brad Pitt trpí lehkou formou germofobie, takzvaného strachu z bakterií, a nikdy do světa nevyráží bez potřebných dezinfekčních přípravků. Nejvíc se však děsí toho, že by potřeboval na toaletu a musel by použít prkénko, na kterém už před ním seděla jiná, cizí osoba. Kvůli tomu si hollywoodský idol všude s sebou vláčí záchodové prkénko.

Zdroj: http://www.novinky.cz/koktejl/176021-brad-pitt-trpi-strachem-z-bakterii-vsude-si-vozi-zachodove-prkenko.html

Urologie vznikla a soustavně se rozvíjela jako operační disciplína v rámci všeobecné chirurgie. A není bez zajímavosti, že nejdéle známou operací na světě je operace urologická. Byla to cirkumcize, prováděná ještě pazourkovým nožem ve starém Egyptě. Její indikace však nebyly jen zdravotní, nýbrž zpočátku nábožensko-kultovní a společenské. Cirkumcize byly původně vyhrazeny jen šlechticům. Přístup na královský faraonův dvůr byl povolen jen obřezaným. Lékařská péče se ve starověku soustředila z praktických důvodů na neduhy močových orgánů. Z nich se nejčastěji vyskytovaly močové kameny. O tom, že jimi lidstvo trpělo od pradávna, svědčí nálezy močových kamenů v mumiích až 9 000 let starých. Není tedy divu, že operační vynětí močových kamenů bylo už v nejstarších dobách vedle operace katarakty, cirkumcize a amputace končetin jedinou známou operační léčbou civilizace označované jako civilizace nilská (u jiných kultur vývoj i v medicíně probíhal jinak, jak svědčí např. nálezy preparací lebky u Aztéků). Platilo to až do medicíny středověké včetně. Operace pro močové kameny však ve středověku neprováděli lékaři, ale lazebníci, myškáři, pohodní, ovčáci, a dokonce kati a jejich pomocníci. Často tyto operace prováděli jako zajímavou atrakci potulní šarlatáni na poutích a jarmarcích.

Zdroj: http://www.czechurol.cz/dwnld/98_1_34_35.pdf

Kučera J., Záťura F. Urologie jako samostatný vědní obor – příspěvek severní Moravy k jejímu rozvoji v Českých zemích. Česká urologie 1998; 1: 34-35.

Vyčůrat a spát je dechová punková skupina z Prahy, která hraje od roku 1999. Má na kontě velké množství úspěšných i neúspěšných koncertů.

http://www.mizici.com/article.php?aid=160

Pokud nečistíte svůj počítač, můžete rovnou obědvat na záchodě…

Většina lidí považuje za příšerně nehygienické, když se má na veřejném záchodě posadit na prkénko. Strach z infekce by však zaměstnanci kanceláří měli mít spíš při práci u počítače. Klávesnice totiž nese mnohonásobně více nebezpečných bakterií než toaletní mísa.

Analýzou vzorků z mnoha klávesnic vědci zjistili, že jsou tyto části počítače doslova líhní nebezpečných bakterií, které mohou způsobit zvracení a průjem. Mezi nimi se na klávesách skvěle vede také E. coli a zlatému stafylokoku, který působí kožní infekce.

Britští mikrobiologové odebrali vzorky z třiceti klávesnic, záchodových prkýnek a klik dveří na toaletách v třiceti londýnských kancelářích. Jedna klávesnice pak musela být ihned zlikvidována, protože obsahovala 150krát více bakterií, než je povolený limit. A byla asi pětkrát nebezpečnější než záchodové prkénko.

„Většina lidí moc nemyslí na to, jaká špína sídlí na jejich počítači, ale pokud nečistíte svůj počítač, můžete začít obědvat na záchodě,“ uvedla mikrobioložka Sarah Kidner.

Několik dalších klávesnic obsahovalo koliformní bakterie, které se vyskytují ve střevech. Ty jsou přitom značně nebezpečné a působí vážné zažívací potíže, pokud se dostanou s potravou do trávicího systému.

„Je to všechno o lidech, kteří se vrtají v nose nebo si nemyjí ruce, když odejdou z toalety, a pak používají počítač,“ vysvětluje příčiny zamoření klávesnic profesor mikrobiologie Hugh Pennington.

http://www.super.cz/clanek/38506-zachodove-prkenko-je-cistejsi-nez-klavesnice.html

Paruréza je druh sociální fobie, která spočívá v nemožnosti vymočit se v přítomnosti druhých osob. Symptomy parurézy nelze jednoznačně zobecnit, proto i léčba je u jednotlivých pacientů různá. Podle nedávných studií jí může trpět až 7 % obyvatelstva.

Jedním z prvních kroků v procesu uzdravení je změna myšlení postižené osoby, aby dále nepovažovala močení na veřejnosti jako nějaký problém. Je to nezbytná funkce těla, kterou potřebují všichni vykonávat, a není zde žádný důvod k obavě ze způsobu, jakým tuto potřebu vykonáváme. Není zde žádná podmínka, resp. požadavek, že by to mělo být dostatečně rychlé, dostatečně hlasité nebo dostatečně „perfektní“.

Zkušenosti s parurézou se poněkud liší člověk od člověka; avšak určité obecné znaky jsou u všech stejné. Tak zaprvé, paruréza se projevuje zejména při využívání veřejných toalet, ale může se projevit i při návštěvě WC u přátel nebo příbuzných, nebo dokonce doma, když je přítomna návštěva nebo když rodinný příslušník čeká na osobu takto postiženou. Postižená osoba typicky považuje za jediné bezpečné místo, kde je schopná se vymočit, toaletu u ní doma.

Zadruhé závažnost postižení parurézou od mírného stupně (kdy postižená osoba může močit na veřejných toaletách jen za určitých podmínek) až po vysoký stupeň (kdy postižená osoba je schopna se vyprázdnit, pouze když je sama doma), tudíž stupeň postižení parurézou. Člověk, který musel dříve i nyní čekat určitou dobu, než může začít močit, ještě není paruretik. Paruréza je dlouhodobý jev charakteristický nepřiměřenou váhavostí nebo nemožností se vymočit. Tento problém způsobuje také úzkost z každodenních aktivit jako cestování, chození do společnosti, ježdění na služební cesty a výrazně zasahuje do normálního průběhu těchto aktivit u postižené osoby. Důsledkem je často sociální izolace a negativní působení na psychiku postižené osoby.

Zatřetí, většina paruretiků popisuje potřebu určité úrovně osobní pohody, aby byli schopni se vymočit, a to nehledě na to, zda na veřejných toaletách, nebo doma. V jednotlivých situacích byla řada negativních faktorů, které postižené osobě znemožnily se vymočit, jako hluk, zápach, nedostatek očividného soukromí nebo hovořící lidé na toaletách.

http://www.parureza.wz.cz/?pg=parureza
http://cs.wikipedia.org/wiki/Parur%C3%A9za

V minulém století byly látkové plenky hitem a nejlepším způsobem, jak zvládat „nehody“ dětí, dokud nebyly ve 40. letech vymyšleny plenky na jedno použití. Igelitový přebal přes hadrové plenky byl však vynalezen ještě dříve! Skutečné jednorázové plenky byly v té době ovšem považovány za luxusní záležitost a rozhodně si je nemohl dovolit každý. Jako starodávné pleny se používaly zvířecí kůže, mech, ložní prádlo, listy a podobně. Například děti v tropických oblastech plenky neznaly vůbec, protože byly úplně nahé.

V Evropě se plenková historie začíná psát až od konce 19. století, kdy se začaly používat speciální plenkové kalhotky, šité nebo pletené. Děti dědily celou výbavu včetně plenek v širokém příbuzenstvu, což platilo i pro bohaté rodiny. V prvním měsíci života bylo miminko zabalené do čepičky, košilky, plenky a povijanu, což bylo původně označení pro velmi pracné a velmi pevné zavinutí novorozence do pruhu plátna, později se význam slova omezil na látkový nebo háčkovaný pás, jímž se stahovala peřinka kolem miminka. Starší kojenci byli oblečeni pouze do čepečku, košilky a plenky. Právě kvůli složité technologii povijanu děti nebyly příliš často koupány ani přebalovány. Proti tomu protestovali duchovní, lékaři i porodní báby. Doporučovali, aby rodiče nenechávali své děti v nečistých plenách a předešli tak zdravotním komplikacím. Postupem času se (až na nejchudší rodiny) stala každodenní koupel a pravidelné přebalovaní a omývání miminka pravidlem. Používaly se i zásypy, jejichž podstatnou složkou byly sušené výtrusy plavuně, působící mimo jiné blahodárně při kožních zánětech. Od počátku 20. století doporučovali lékaři místo zásypů mandlový olej nebo lanolin.

První zmínka o jednorázové plence pochází od Pauli Strǒm ze Švédska v roce 1942. První jednorázové plenky měly vnitřek z mnoha vrstev kapesníkového papíru a byly schopny udržet 100 ml tekutiny, což je asi 1 močení. Po roce 1960 se začala jako absorpční jádro používat celulóza a jednorázové plenky se staly více populární u bohatších rodin, které si je mohly dovolit.

Postupem času jednorázové plenky předstihly v prodeji látkové plenky, způsobily tak uzavření mnohých plenkových služeb a získaly si stálou oblibu pro svoje pohodlí a relativně malý objem zadečku dítěte. V roce 2004 se jen v USA prodalo asi 18 miliard kusů jednorázových plen. Největší boom zažily jednorázové pleny v 80. a 90. letech minulého století, v současné době ale slaví látkové plenky comeback a stále více rodičů přichází především moderním plenkovým systémům na chuť.
Zdroj: http://www.eplenka.cz/historie-latkovani/

Emancipace sice zasahuje už prakticky do všech odvětví a je například jen málo sportů, ve kterých ženy nesoutěží, přesto v Německu vynalezli soutěž pouze pro muže. Mohlo by se jí říkat třeba záchodová kopaná a ženy se jí nemohou zúčastnit z prostých důvodů – nemají totiž penis. Hra je přitom velmi jednoduchá. V mušli je zelené sítko, na něm je fotbalová branka s červeným míčkem, který visí na šňůrce. Močící muž se musí trefit do míčku. Pokud míří opravdu dobře a dlouho, začne se červená barva měnit v bílou. Ten, kdo má svůj míček bílý jako první, vyhrává. Novou hru pouze pro muže vynalezl obchodní vedoucí kolínské stravovací společnosti ProGastro Holger Fiegl. Muži tak budou do hospody chodit nejen na pivo, ale i zahrát si záchodový fotbal.
Zdroj: http://www.sekunda.cz/1019-muzi-maji-opet-o-zabavu-navic-zeny-mohou-jen-zavidet.html

Bohatý finský obchodník si vykoledoval pokutu ve výši 1 888 eur (asi 62 tis. Kč) za to, že se vymočil na zem před barem ve městě Tampere ve střední části země. Ve stejném okamžiku muže sledovaly desítky návštěvníků podniku. Zámožný Fin vykazuje měsíční příjem ve výši 15 tisíc eur. Pokuta, která se v zemi odvíjí právě od výše výdělku, se proto vyšplhala tak vysoko. Běžně se za podobné přestupky uděluje jen ve výši 20 eur (asi 660 Kč). Podle komisaře Isma Nykoppa muž navíc okolí vyprovokoval, neboť dával najevo, že si jako boháč může dovolit cokoliv.

Zdroj: http://www.novinky.cz/koktejl/31135-zaplati-tisice-za-moceni-pred-barem.html

S novinkou v podobě pojízdných pisoárů přišli v britském městě Eastleigh. Pojízdné pisoáry, které připomínají popelnice s otvorem zhruba ve výši pasu, chtějí radní nainstalovat do ulic kolem hospod. Opilci, kteří kropí ulice cestou z hospody, působí obyvatelům nemalé problémy. Ulice čpí močí a pohled z okna na potácející se postavy, jak si ulevují do záhonů, na domovní dveře nebo výlohy, také není zrovna vábný.
Nový druh veřejných toalet nabízí mužům možnost močit přímo na ulici. Výhodou je, že moč se v nádobách přemění na biohnojivo.

Když odbor životního prostředí přišel s tímto neobvyklým řešením, zástupci města to nadšeně přivítali. Zástupce města Dee Buffone říká: „Je to skvělý nápad. Doufám, že to bude fungovat. Procházet některými ulicemi je kvůli zápachu moči opravdu nepříjemné. Nechápu muže, kteří jdou z hospody, aniž by si ulevili na toaletě.“

Zdroj: http://www.magazin.cz/pro-muze/5585-neco-pro-muze-pojizdne-pisoary-na-ulicich