Jmenuji se Marie a je mi 57 let. Jsem dle svého mínění šťastně vdaná, spolu s mužem jsme vychovali tři děti. Do minulého roku se mi zdálo, že jsem v podstatě velmi šťastný člověk, neboť děti jsou všechny spokojeně zadané a já s manželem si žijeme celkem klidným životem. Vlastně jsme si žili. Toto vše totiž platilo až do té chvíle, kdy jsem si při večerní koupeli něco nahmatala při vchodu do pochvy. Rázem mě polilo horko a jediné, na co jsem dokázala myslet, byl útvar, který tu až doposud nebyl. Manželovi jsem o tom zatím nechtěla říci, a tak když večer ulehal do postele, vždy jsem si vymyslela ještě nějakou práci v kuchyni. Od té doby jsem se začala velice sledovat a byla jsem téměř přesvědčena o tom, že mám rakovinu. Začala jsem chodit často na WC, ale většinou jsem toho moc nevymočila. V noci to celkem šlo, ale přes den bych si na toaletě mohla ustlat. Myšlenku, že bych měla navštívit gynekologa, jsem neustále zaháněla, protože jsem se obávala, že mi pouze potvrdí moji domněnku o mé nevyléčitelné nemoci. Mám jednu výbornou přítelkyni a té jsem se zhruba po měsíci svěřila. Ona, aniž by mě pořádně vyslechla, řekla: „Maruš, jdeme.“ Odvedla mě na gynekologii, kde jsem byla podrobně vyšetřena a lékař mi oznámil, že se nejedná o rakovinu, ale o sestup dělohy a močového měchýře, což má za následek to moje neustálé nucení na močení. Objednal mě na operaci a já se těšila, že konečně po té operaci budu smět začít znovu s manželem intimně žít. Ovšem po operaci se vyskytl další problém, který mi rovněž nedovolil, aby se směl ke mně můj manžel přiblížit intimně. Mám velice hodného manžela, ale i jemu se to již zdálo být podezřelé. Ale mohla  jsem mu já říci, že se velice často pomočuji, a to někdy i bez pocitu nucení? Vždyť já jsem měla jako mladá snad nejlepší „držák“ ze zaměstnání. Nic jiného mi nezbylo než opět vyhledat lékařskou pomoc. Tam jsem se dozvěděla, že po operaci, kterou jsem prodělala (odstranili mi dělohu), se někdy stává, že moč může unikat. Ale že není třeba chodit do smrti s vložkou, ale že se může udělat malý zákrok, který tomu pomočování zabrání. Samozřejmě jsem s tím souhlasila. Vždyť já přece takto nechci skončit ani s intimním životem ani s taškami plnými vložek.

Zákrok se povedl a já opět denně spokojeně ulehám se svým mužem současně a ničemu se nebráním. Vše funguje jako před 20 lety.