Lékařský blog sottner Nykturie a noční polyurie
Anketa
| Nykturie a noční polyurie |
| Napsal uživatel MUDr. Oldřich Šottner | |||||||||
| Úterý, 10 Srpen 2010 09:09 | |||||||||
|
Jedním z příznaků formujících obraz syndromu hyperaktivního močového měchýře je i zmíněná nykturie. Nykturie představuje nutnost přerušit noční spánek a vstát alespoň jednou za účelem močení. Zhruba polovina populace obou pohlaví nad 50 let je nykturií postižena – zdaleka ne všichni jsou stiženi syndromem hyperaktivního močového měchýře (pro hyperaktivní močový měchýř u nich schází klíčový příznak – urgence). Nykturii je tudíž třeba považovat i za samostatnou jednotku – tedy nejen jeden z příznaků hyperaktivního močového měchýře. Nykturie může být mimo OAB způsobena i onemocněním srdce či ledvin (např. městnavé srdeční selhání, diabetes mellitus), pitným režimem a stravovacími návyky, poruchami spánku nebo dysfunkcí dolních močových cest, např. na vrub benigní hyperplazie prostaty. Minimálně u prvých dvou zmíněných skupin nalézáme společného jmenovatele – noční polyurii, což je nadměrná produkce moči v průběhu noci; často ji definujeme relativně jako více než 30% podíl noční produkce moči na celkové denní tvorbě (v případě mladých jedinců již více než 20% podíl) či absolutně jako produkci více než 1 litru moči v nočním období. Patogeneze noční polyurie zahrnuje vyjma tzv. „volně vyvolanou polyurii“, která jde na vrub prostému narušení pitného režimu ve prospěch příjmu tekutin v odpoledních a večerních hodinách, i polyurii způsobenou narušením diurnálního rytmu sekrece vazopresinu (ADH čili antidiuretický hormon), které je významně častější ve vyšším věku. Základem současné léčby syndromu hyperaktivního močového měchýře (ale i nykturie jako takové) musí být úprava režimových opatření. První věcí, kterou pacienta naučíme, je úprava životního rytmu. Pacient je poučen o tom, kdy a kolik tekutin je vhodné pít. Pacienti si často sami ordinují snížení denního příjmu tekutin v naději, že tím omezí časté nucení a chození na toaletu. Bohužel, opak je pravdou – přísným omezováním příjmu tekutin vstupujeme do bludného kruhu. Čím více pacient omezuje tekutiny, tím jen dále a dále snižuje jímací schopnost močového měchýře a stav se tím prohlubuje. Příjem tekutin nesmí být nijak drasticky omezen, ale musí být rovnoměrně rozložen v průběhu celého dne. Chybou je např. nepít celé dopoledne – jak to bývá vynuceno v některých povoláních – a pak zahánět žízeň odpoledne a večer. Současně s úpravou režimu dne povětšinou nasazujeme vhodné léky, které relaxují detruzor. Základní lékovou skupinu v této indikaci jednoznačně představují parasympatolytika – anticholinergika čili antimuskarinika. Častou svízel v léčbě však představuje právě nykturie, která je nejednou způsobena noční polyurií, jež je vhodnou indikací k podání desmopresinu – syntetického analoga vazopresinu (ADH – antidiuretického hormonu). Druhou možnou cestou léčby refrakterních nykturií, kterou často využíváme (a pro kterou máme podporu v literárních údajích), je navýšení dávky anticholinergika. Konkrétně v případě velmi výhodného selektivního anticholinergika solifenacinu je doporučováno navýšení standardní denní dávky z 5 mg každých 24 hodin na 5 mg ráno a 5 mg večer.
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."
|
Syndrom hyperaktivního močového měchýře (OAB) je pro nás již dobře známou jednotkou – částečně se překrývá s dříve užívaným termínem urgentní inkontinence. Překryv je u pacientů, kteří splňují – vyjma příznaků urgence (náhle vzniklé imperativní nucení na močení, které nelze odložit), zvýšené frekvence močení a nočního vstávání na močení (nykturie) – i příznak urgentního úniku moči, který následuje po urgenci. Avšak do skupiny postižených hyperaktivním močovým měchýřem zahrnujeme i pacienty tzv. suché, tj. trpící jen třemi prvně zmíněnými příznaky, bez urgentního úniku.