|
Pacient stižený syndromem hyperaktivního močového měchýře je trápen třemi či čtyřmi hlavními příznaky – klíčová je přítomnost urgence (tj. imperativního nucení na močení, které nelze oddálit a kterému je třeba vyhovět). Urgence je obvykle doprovázena frekvencí (zvýšenou frekvencí močení) – za normální lze považovat maximálně sedm až osm močení za den, močíme-li vícekrát, jedná se o frekvenci zvýšenou. Dalším doprovázejícím příznakem je nykturie (noční vstávání na močení). Přítomnost či nepřítomnost čtvrtého příznaku pak odlišuje tzv. vlhkou a suchou formu syndromu – tím rozlišujícím příznakem je urgentní inkontinence (tj. únik moči bezprostředně následující urgenci).  Avšak ne každý člověk trpící zmíněnými příznaky musí být nutně postižen hyperaktivním měchýřem. Celá řada zcela jiných stavů – namnoze velmi závažných – se může projevovat obdobně. Příkladů se nabízí velké množství – z hlediska četnosti je to na jednom z předních míst diabetes mellitus (cukrovka) a městnavé srdeční selhání (za pozornost stojí v tomto světle zejména noční močení). Jistě i celá řada neurologických onemocnění, nadměrný příjem tekutin, užívání farmak a jiných močopudných látek (nejen diuretik – „léků na odvodnění“ –, ale i kávy, silného čaje a alkoholu) je k uvážení; z nečetných možností pak lze zmínit např. úplavici žíznivou tj. diabetes insipidus. Zaměříme-li se postupně úžeji na močopohlavní trakt, je i zde dlouhá řada stavů zahrnující záněty, neoplazie (nádory), různé subvezikální obstrukce (překážky v odtoku moči z močového měchýře), konkrementy (močové kameny), cizí tělesa, vývojové poruchy atd., jež mohou syndrom hyperaktivního močového měchýře velmi dobře napodobovat. Dlouhý výčet stavů a riziko přehlédnutí významného onemocnění jsou prvním pádným argumentem pro odmítnutí tzv. samoléčby bez potřebného vyloučení jiné příčiny chorobného stavu. Druhým argumentem proti samoléčbě je pak fakt, že jsme poslední dobou zahlceni reklamou na různé volně dostupné prostředky zaručeně řešící všechny obtíže spojené s hyperaktivním měchýřem a prostatou. Řada těchto „zázračných prostředků“ je shodné účinnosti jako placebo („prázdná pilulka napodobující lék“), tudíž nepřináší žádný hmatatelný léčivý účinek navíc. Nicméně finanční prostředky vynaložené na obdobnou léčbu, jistě i zásluhou intenzivní reklamy, jsou poslední dobou v České republice ohromné. Nedávno byla na odborném urogynekologickém sympoziu přednesena velice kvalitní přednáška, která předkládala brilantní farmako-ekonomický rozbor upozorňující, že prostředky vynakládané na skutečnou efektivní léčbu hyperaktivního močového měchýře jsou u nás obdobné sumě vynakládané na často zcela neúčinnou pseudoléčbu…
|
Lékařský blog