Anketa
| Může infekční onemocnění (zánět močových cest) vést ke vzniku hyperaktivního močového měchýře? |
| Napsal uživatel MUDr. Oldřich Šottner | |||||||||
| Čtvrtek, 07 Leden 2010 10:40 | |||||||||
|
Etiologie a patogeneze (příčina a chorobný vývoj) syndromu hyperaktivního močového měchýře (OAB) doposud zůstává tajemstvím. Máme několik teorií, které se pokoušejí postihnout vznik a rozvoj tohoto onemocnění – některé zdůrazňují význam změn ve svalovině močového měchýře, jiné podtrhují význam nervové signalizace, další pak zdůrazňují vliv vyššího nervstva člověka (tedy „psyché“) –, každá z nich však zůstává jen velmi nedokonalým a částečným postižením problému. Shrnuto a podtrženo příčina vzniku hyperaktivního močového měchýře je neznámá. Jiným příkladem může být dráždění měchýře způsobené konkrementy v močových cestách (močové kameny) anebo dráždění nádorem močového měchýře. Takže pravdou je, že infekční onemocnění (zánět močových cest) ke vzniku příznaků hyperaktivního močového měchýře vést může, ale pouze na omezenou dobu svého trvání. Někdy v průběhu života prodělaný jednotlivý akutní infekt močového měchýře rozhodně v budoucnosti nevede k rozvoji OAB, nicméně opakované dlouhodobé dráždění močového měchýře opakujícími se záněty (které se mnohdy stávají i chronickými) již představuje určité riziko, neboť dlouhodobé nadměrné dráždění může jistě vyvolat i změny ve stěně močového měchýře, které mohou posléze k rozvoji OAB přispět. Měli bychom se tudíž snažit takovémuto dlouhodobému nadměrnému dráždění močového měchýře zabránit. Časté a opakující se infekce by měly být jednak vždy zavčas vyléčeny, ale zejména by mělo být pátráno po jejich příčinách, jimiž mohou být například různé formy nedokonalého vyprazdňování močového měchýře vedoucí k močovému reziduu (zbytková moč po vymočení). Nalezené anomálie bychom se pak měli snažit odstranit anebo alespoň zmírnit jejich dopady.
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."
|
Abychom byli přesní, musíme poznamenat, že toto platí jen u hyperaktivního měchýře tzv. „v užším slova smyslu“ – týká se však valné většiny případů. Nicméně existují i pacienti, u nichž se příznaky obdobné těm u hyperaktivního měchýře vyskytují na vrub jiného stavu – v těchto případech je hyperaktivita měchýře dána nějakou formou jeho nadměrného dráždění. Příkladem budiž stav akutního zánětu dolních cest močových (akutní zánět močového měchýře – cystitida); člověk stižený tímto zánětem pociťuje obdobné obtíže jako osoba trpící OAB, nicméně jen po časově omezenou dobu, která končí vyléčením infekce dolních močových cest.