Anketa
| Co mě čeká při diagnóze OAB? |
| Napsal uživatel MUDr. Oldřich Šottner | |||||||||
| Úterý, 01 Prosinec 2009 08:51 | |||||||||
|
Hyperaktivní močový měchýř je syndrom – jako takový se diagnostikuje jako přítomnost souboru příznaků, a diagnóza syndromu hyperaktivního měchýře vychází tudíž převážně z anamnestických dat (tj. informací získaných rozhovorem pacienta s lékařem). Postižený člověk obvykle trpí třemi, někdy čtyřmi hlavními příznaky:
K vynesení diagnózy a zahájení léčby není třeba žádných složitých pomocných vyšetření – většinou je pro zahájení léčby postačující běžné klinické vyšetření lékařem a vyloučení infekce močových cest pomocí vyšetření moči. Hyperaktivní měchýř se neléčí chirurgicky, pokud současně nejde o smíšený typ inkontinence s výraznou složkou tzv. stresové inkontinence. Dalším léčebným opatřením jsou režimová opatření (včetně správného pitného režimu) a trénink močového měchýře, tedy vědomé postupné oddalování močení, prodlužování intervalů mezi vyprázdněním močového měchýře až na únosnou mez, která umožňuje postiženému vést normální život. Pouze velmi úporným případům jsou určeny další metody, například aplikace botulotoxinu nebo elektrostimulace apod. Naopak u stresové inkontinence, k níž dochází při zvýšení nitrobřišního tlaku, třeba při kašli, smíchu, fyzické námaze apod., je operace (zavedení moderních typů pásek) velmi častým léčebným postupem. Jsou však i smíšené typy, kdy nejprve léčíme urgence nebo urgentní inkontinenci a následně chirurgicky „podepřeme“ močovou trubici páskou, čímž vyléčíme stresovou složku inkontinence. Je však nutné zdůraznit, že základem léčby je přesná diagnostika vyplývající z vyšetření urologem nebo urogynekologem. Přístup ke každé pacientce musí být přísně individuální a pro každou pacientku musí být navržen optimální léčebný postup.
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."
|
Na prvním místě léčby hyperaktivního měchýře jsou léky, tzv. anticholinergika, která působí na svalovinu močového měchýře tak, aby nedocházelo k jeho neadekvátnímu stahování. Dáváme přednost moderním lékům, které působí převážně na receptory v močovém měchýři. Užívání starších přípravků bývalo spojeno s výraznějšími nežádoucími účinky, jako jsou sucho v ústech, rozostřené vidění, bušení srdce, zácpa. Tyto potíže u moderních léků nepozorujeme.