|
Hledání normality je složitý proces; teoretici nám předkládají mnoho různých definic normality – více či méně prakticky použitelných. V medicíně je často užívanou ta snad nejprostší, která za normální označuje vše, co je většinové, tedy stav pozorovatelný u největší, či alespoň velké části populace.
Obdobného vymezovaní normy se přidržujeme i v případě obtíží s močením. Rozhodujícím příznakem hyperaktivního močového měchýře je urgence, tj. velice silné nucení na močení, které nelze oddálit a kterému je třeba ihned vyhovět. Většina populace se s touto situací obvykle nesetkává, neboť dobře vnímá postupně se plnící močový měchýř, provázený zprvu jen mírným pocitem na močení, které postupně sílí a které až po relativně dlouhé době (a pro vyhledání toalety bezpečně dlouhé) dosahuje intenzity neodvratitelné. A to je právě ten rozdíl – člověk postižený urgencí má pocit na nucení „z ničeho nic“, a to v intenzitě zcela maximální, což jistě není normální.
Dalším příznakem hyperaktivního měchýře je zvýšená frekvence močení v průběhu dne. Za běžných okolností nepotřebuje zdravý člověk močit více než 7krát za 24 hodin. Pochopitelně, jednou jdete na toaletu 4× za den a jindy třeba 10× za den, protože např. dnes jdete s přáteli „na pivo“ a požijete během krátké doby větší objem tekutin, a navíc tekutin s alkoholem, který (jak je jistě obecně známo) působí močopudně. Nicméně pokud uvažujete dny běžné, a navíc zprůměrujete-li delší časové období (netrpíte-li hyperaktivním močovým měchýřem či jinou chorobou s obdobným příznakem), nenapočítáte více než 7 močení za den a to je běžné, a tudíž normální. Napočítáte-li v takovém dlouhodobém průměru nad 7 močení za jeden den, jste již nad normou.
Třetím příznakem hyperaktivního močového měchýře je nykturie, tj. jakékoli noční vstávání na močení. Většina lidí prostě v noci na malou stranu chodit nemusí, občas – výjimečně – ano, ale není to každodenním pravidlem. Navíc dlužno poznamenat, že v populaci nad 60 let je jedno noční vstávání na močení již časté a patrně i většinové, a tudíž u starších pacientů nás znepokojuje až víceré noční vstávání na močení. Naproti tomu u pacientů mladších je to již jedno pravidelné noční vstávání. Poslední, čtvrtý příznak zmiňovaný v souvislosti s hyperaktivním močovým měchýřem je snad příkladem nejnázornějším. Jedná se o urgentní inkontinenci (urgentní únik moči), tj. únik moči, který následuje bezprostředně po urgenci a kterému nelze zabránit. To jistě není většinový jev, a tudíž ani nemůže být považován za normální.
|