Anketa
| Smíšená inkontinence moči u žen |
| Napsal uživatel MUDr. Oldřich Šottner | |||||||||
| Středa, 02 Září 2009 15:07 | |||||||||
|
V případech, kdy je dominantní složkou hyperaktivita močového měchýře, je situace jednoznačně nakloněna konzervativnímu postupu – tj. neoperační léčbě hyperaktivity, jejíž významnou součástí bývá farmakoterapie anticholinergiky. Ovšem i v situaci, kdy je dominantní složka stresová – úniky při elevaci intraabdominálního tlaku –, je třeba pokusit se před operační intervencí cílenou na rekonstrukci stresové inkontinence o neoperační korekci složky urgentní, neboť právě dostatečně nezaléčená složka syndromu hyperaktivního močového měchýře je zásadním negativním prediktorem úspěchu antiinkontinentní operace. Obdobnou otázku si položil i tým z Mariboru (Slovinsko) vedený velmi erudovaným urogynekologickým operatérem prof. Butem, když se ve své prospektivně navržené práci, ve které prováděl transobturátorovou volnou poševní pásku (TOT), zaměřil na sledování prediktorů významných pro výsledný efekt a pacientčinu spokojenost s volnou poševní páskou. Původní práce, která byla publikována v červencovém čísle oficiálního časopisu Mezinárodní urogynekologické asociace (International Urogynecological Association) International Urogynecology Journal, jen podtrhla zásadní význam syndromu hyperaktivního měchýře při léčbě ženské stresové inkontinence moči. Iritativní symptomy (tj. symptomy OAB) jsou naprosto zásadním negativním prediktorem osobní spokojenosti pacientky s procedurou volné poševní pásky. Nejen z uvedené studie vyplývají dvě naprosto zásadní poučení: 1) nezbytnost konzervativního zaléčení příznaků hyperaktivního měchýře před jakoukoli urogynekologickou operační intervencí;
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."
|
V běžném životě se nesetkáváme jen s pacienty, kteří přesně zapadají do nosologických jednotek podle učebnic. Nejinak je tomu i v urogynekologii – žena trpící čistou stresovou inkontinencí, anebo naopak jen syndromem hyperaktivního měchýře (OAB) je spíše v minoritě. V klinické praxi se nečastěji setkáváme se symptomatologií, alespoň do jisté míry, smíšenou – tj. žena je stižena příznaky mimovolních úniků moči při elevaci intraabdominálního (nitrobřišního) tlaku i příznaky typickými pro hyperaktivní močový měchýř, tj. zejména urgencí – imperativním nucením na močení –, které nelze oddálit, zvýšenou frekvencí močení, nykturií – nočním močením –, event. i urgentním únikem moči – únikem moči předcházeným urgencí. Otázkou pak zůstává stanovení poměru či zastoupení jednotlivých složek.