|
I když se jedná o chorobu, o které širší veřejnost nemá pojem (je to snad dáno složitým a poměrně novým názvem choroby a asi i tím, že se nejedná o nemoc smrtící), patří mezi 10 nejčastějších zdravotních problémů. Pro srovnání, diabetes se vyskytne asi u 6 % populace. Celosvětově se tento problém týká odhadem 100 milionů lidí, z nich se však nejméně 40–70 % lékaři nikdy nesvěří. Proč? Přesně se to neví, ale k důvodům patří stud – pro mnoho lidí se jedná v případě úniku moči o značně intimní a zahanbující záležitost, se kterou se váhají svěřit i lékaři. Dalším velmi běžným postojem je názor, že to je normální a patří to k věku. Je potřeba si na to zvyknout, smířit se s tím. Stejně se s tím nedá nic dělat. Kamarádka to má taky, matka i teta to taky měly. Jedná se o obtíž chronickou, která svého nositele bezprostředně na životě neohrožuje, navíc příznaky se obyčejně vyvíjejí zvolna, takže člověka to k lékaři zase tolik netlačí, jako kdyby se bál o život nebo kdyby se potíže objevily náhle. V některých případech jistě hraje roli i ekonomický faktor. Návštěva lékaře nakonec vždy stojí nějaké peníze, nač tam chodit, když to není nezbytně nutné. Několikrát bylo opakováno, že nejde o nebezpečnou, život ohrožující chorobu, to však neznamená, že jde o problém banální, zanedbatelný. Každý, kdo to zakusil, vám potvrdí, že to až tak banální není. Podle některých průzkumů je dopad na kvalitu života dokonce horší než u seriózních chorob, jako jsou diabetes či revmatoidní artritida. Psychicky tyto obtíže špatně snáší 2/3 pacientů. Dá se říci, že podřizují svůj program svému měchýři. Omezují své společenské aktivity, sportování, cestování. Mají obavu ze společenského faux pas spojeného s únikem moče, se zápachem, cítí se nečistí, mají sníženou sebedůvěru, obávají se prozrazení svého problému. Ztrácejí svou společenskou roli a sami se izolují. Ve 2/3 je ovlivněn i sexuální život. Jsou známy i případy ztráty zaměstnání.
|
Lékařský blog