|
Napsal uživatel MUDr. Jiří Poněšický, FEBU
|
|
Pátek, 30 Říjen 2009 09:24 |
|
Ve dnech 7.–9. 10. 2009 se v TOP Hotelu v Praze konala 55. výroční konference České urologické společnosti. Jedná se o hlavní setkání všech českých urologů. Přítomna byla i řada známých profesorů urologie ze zahraničí. Formou přednášek a diskuzí se probíralo celé spektrum urologické problematiky, nové postupy i vlastní zkušenosti. Nejvíce přednášek a debat se týkalo jako obvykle rakoviny prostaty – nejběžnějšího nádorového onemocnění mužů u nás i v celé Evropě. Hyperaktivního měchýře se týkala pouze čtyři sdělení.
Doktor Zámečník z urologické kliniky 1. lékařské fakulty v Praze se věnoval problematice současného výskytu hyperaktivního měchýře a potíží způsobených zvětšenou prostatou. Zpětným prozkoumáním záznamů za rok 2007 bylo zhodnoceno 654 pacientů léčených pro zvětšenou prostatu. Zpětným hodnocením bylo zjištěno, že 75 % z celkového počtu pacientů mělo současně i hyperaktivní měchýř, ale v ordinaci byl tento diagnostikován pouze jedné třetině z nich. Což potvrzuje známou skutečnost, že hyperaktivní měchýř bývá často u pacientů se zvětšenou prostatou podhodnocen.
Lékaři z urogynekologického centra Masarykovy univerzity v Brně se zabývali zkoumáním účinnosti látky fesoterodinu v léčbě hyperaktivního měchýře. 72 pacientek bylo posuzováno dotazníkovou metodou a statisticky zhodnoceno. 11 % z nich léčbu nedokončilo pro obtěžující vedlejší příznaky (sucho v ústech, žaludeční potíže, závratě). Během půlroční léčby poklesl v průměru počet urgentních úniků moče z 45 na 27, počet urgencí během dne z 12 na 6 a četnost nočního močení ze 4 na 1. Dá se tedy říci, že účinky léčebnými ani vedlejšími se přípravek nijak podstatně neliší od jiných, již dříve používaných léků.
Kolektiv doktora Krhuta z Ostravy se zabýval možností aplikace botulotoxinu formou výplachu měchýře u pacientů, kteří nereagují dobře na léčbu ve formě tabletek. Z různých pracovišť jsou nadějné zprávy o injekcích botulotoxinu do sliznice měchýře, byť s dočasným efektem. Výplach by byl jistě technicky jednodušší procedura. Bohužel, nepodařilo se prokázat žádné objektivní zlepšení. Subjektivní úlevu udávaly 2 pacientky z 16, a to pouze po dobu 6–7 týdnů.
S naší problematikou již volněji souvisí sdělení dětských urologů z Hradce Králové o léčení nočního pomočování u dětí desmopressinem – antidiuretickým hormonem. Ze 16 pacientů byla zcela suchá polovina z nich, u zbytku došlo také k výraznému zlepšení, ač ne kompletnímu.
Celkově se tedy dá shrnout, že žádné převratné novinky se v léčbě hyperaktivního měchýře bohužel zatím nekonají.
|