|
Je však nutno zmínit, že je jen málo důkazů o efektivitě této léčby stran zmírnění obtěžujících příznaků hyperaktivity měchýře. Až na druhém místě je doporučeno nasazení tzv. anticholinergik, jinak také antimuskarinik, tedy léků tlumících aktivitu měchýře. (Antimuskarinika – anticholinergika – velice ošklivá, nečeská, pro laika těžko vyslovitelná a těžko zapamatovatelná slova. V dalším textu se bohužel jejich opakovanému používání nevyhneme. V praxi se jedná o léky s firemními názvy např. Vesicare, Uroxal, Ditropan, Detrusitol, Mictopnorm a mnohé další, čtenářkám patrně známé preparáty.) Zde je efekt nesporný – pozorujeme jej u 80 % pacientek. V letošním březnovém čísle časopisu European Urology – tedy v jednom z nejprestižnějších světových periodik zabývajících se urologií – vyšel článek britských a italských autorů, kteří se zabývají otázkou, zda při současném nasazení hormonální léčby a antimuskarinik se jejich účinek sčítá, či dokonce násobí, nebo nikoliv. Autoři pátráním v odborné literatuře zjistili, že tímto problémem se dosud žádný výzkumný tým nezabýval. Vypracovali tedy studii, ve které bylo více než 100 žen po přechodu a s hyperaktivním měchýřem, jež kvůli tomu vyhledaly lékaře poprvé v životě, léčeno antimuskariniky. Druhá, srovnatelná skupina více než 100 žen pak dostala antimuskarinika a krém s ženským hormonem estrogenem. Pacientky byly do skupin vybrány náhodně a výsledky byly posouzeny za pomoci dotazníků dalším lékařem, který pacientky dříve neviděl. Výsledky jsou takové: úplné nebo částečné zlepšení uvedlo v obou skupinách kolem 80 % pacientek, rozdíl byl statisticky nevýznamný. Autoři zmiňují starší studie, z nichž jedna udává zlepšení stresové i urgentní inkontinence při léčbě estrogeny ve srovnání s placebem. Několik dalších studií však tento závěr nepotvrdilo. Tato nová studie pak vyloučila, že by současné podávání antimuskarinik a ženských hormonů zlepšilo spokojenost pacientek s léčbou oproti užívání samotných antimuskarinik. Na léčbu antimuskariniky obyčejně nejméně zabírá malá a specifická skupina pacientek, která trpí únikem moči při orgasmu a při takzvaných provokačních manévrech – například ponoření rukou do studené vody. Patrně u těchto pacientek hraje roli poněkud jiný mechanismus úniku moče než u těch ostatních. Bohužel, ani zde kombinovaná léčba nepřináší zlepšení. Závěr této studie je tedy špatnou zprávou pro ty postižené hyperaktivitou měchýře, u kterých je efekt standardní léčby nedostatečný. Alespoň se tedy mohou vyvarovat zbytečné léčby a jejích potencionálních vedlejších účinků. Na druhou stranu však zůstává nesporný význam hormonální léčby u postmenopauzálních žen trpících například slizniční atrofií (suchá, křehká nebo svědivá sliznice v oblasti genitálu) nebo recidivujícími infekcemi močových cest.
|
Lékařský blog 