Koncem srpna se konal v kanadském Torontu spojený kongres obou největších světových asociací zabývajících se problematikou urogynekologie – jednalo se o společné jednání obou společností – 40. každoroční kongres Mezinárodní společnosti pro kontinenci (International Continence Society – ICS) a 35. každoroční kongres Mezinárodní urogynekologické asociace (International Urogynecological Association – IUGA).

Bohužel je stále určitá část pacientů s hyperaktivním močovým měchýřem, kterým standardní léčba nepomáhá, pomáhá jim nedostatečně nebo ji nesnášejí. Tito pacienti se samozřejmě zajímají o další možnosti léčby, které jsou však poměrně chudé a málo uspokojivé. Občas přicházejí již vybaveni kusými informacemi z populárního tisku o nejnovějších výkřicích vědy a dožadují se jejich aplikace na sobě.

V přehledu možností léčby hyperaktivního močového měchýře jsme opakovaně zmínili všechny možné léčebné alternativy od těch standardních až po méně běžné, méně prozkoumané či méně oblíbené. Přehled jistě není kompletní, poznatky se navíc stále vyvíjejí – i když bohužel ne tak rychle, jak by si mnozí pacienti neuspokojení dosavadními možnostmi přáli.

Syndrom hyperaktivního močového měchýře (OAB) je pro nás již dobře známou jednotkou – částečně se překrývá s dříve užívaným termínem urgentní inkontinence. Překryv je u pacientů, kteří splňují – vyjma příznaků urgence (náhle vzniklé imperativní nucení na močení, které nelze odložit), zvýšené frekvence močení a nočního vstávání na močení (nykturie) – i příznak urgentního úniku moči, který následuje po urgenci.

Jde o soubor poměrně jednoduchých cviků, jejichž smyslem je posílit svalstvo pánevního dna. Tyto svaly obepínají anální otvor, ústí močové trubice a u žen i poševní vchod. Jako u jiných svalů i zde dochází v důsledku menšího namáhání svalů k jejich ochabnutí.